Brigáda bouldrovka Hluchák

Po několika letech proběhla generální brigáda naší domovské stěny na Hlucháku. Účast byla hojná, sešlo se na 15 členů a nějací další pomocníci. Všechny chyty jsme v sobotu sundali a umyli. V neděli přišla zábavnější, ale náročná část – nahodit chyty zpět na stěnu. Myslíme, že akce byla úspěšná, přijďte si zalézt a ještě jednou děkujeme za účast!

Velikonoční Istria 2022

Na Velikonoce v tuzemsku hlásili zimu a déšť, proto jsme se rozhodli, že se vydáme za teplem na Istrii. Nakonec se nás sešlo 10 z toho 5 z Horalu – Miňo, Brnkys, Zdeněk, Tereza a Hanka, dále naši partu doplnili Iva a Martin, Káma, Slávka a Klárka. Někteří vyrazili ve čtvrtek po práci, jiní až v pátek ráno, ale nakonec jsme se všichni sešli v pátek odpoledne u sektoru Kamena Vrata.

Kamena vrata je oblast poblíž městečka Buzet, jsou zde většinou lehčí, kolmé linky s pěknými chyty, na své si tu ale přijdou i zdatnější jedinci. Brnkys s Terkou vylezli Nocna smjena 6a, Gucci Gucci 5a, Botanicus 5a a Brnkys ještě navíc Circus 6b. Potom jsme museli za naším nejmladším členem zájezdu Klárkou, se kterou byla Slávka na procházce kolem řeky. Večer jsme se přesunuli do města Rovinj a našeho osvědčeného apartmánu.

Další den bylo krásné počasí, a naším cílem byla oblast Limski Kanal sektor Gavranik, bohužel po příjezdu jsme zjistili, že je absolutně narváno, tak jsme se přesunuli do přilehlého sektoru Krugi, odkud je krásný výhled na moře. Všichni jsme si zde parádně zalezli a Brnkys vylezl dokonce jedno 7a (Cicala Dance). V podvečer jsme ještě měli v plánu lezení u moře v Rovinji, ale skončilo to “jen” dlouhou procházkou při západu slunce.

V neděli ráno bylo pěkně větrno, proto jsme tento čas využili pro prohlídku historického centra města. Po prohlídce jsme se vydali objevovat nové oblasti a vyhrál to sektor Dvigrad. Nástup je příjemný po rovné pěšině asi 15 minut. Cesty jsou kratšího a velice specifického charakteru, který prověří šikovnost každého lezce. Velkým plusem je stín stromů v parných dnech.

V pondělí nás již čekala cesta domů. Zastavili jsme se ještě v Črni Kalu a vylezli zde pár linek.

Istria nabízí spoustu možností lezení a doufáme, že jsme zde nebyli naposledy a snad se k nám příště připojí i více členů oddílu. Lezení zde doporučujeme všem.

Chorvatsko 1.- 10.4.2021

Z důvodu zimy zalézající za prsty jsme se rozhodli strávit svátky Velikonoční v přímoří Jadranu. Důvod byl jasný, Chorvatsko je blízko, a taky jako jedna z mála zemí nevyžadovala karanténu z důvodu onemocnění covid-19. Sbalili jsme se do naší bílé dodávky a v pátek ráno jsme vyrazili směr národní park Paklenica. Ubytovaní jsme byli v malém, ale příjemném kempu poblíž parku.

Hned v sobotu ráno nás přivítalo deštivé počasí, které se ale během odpoledne umoudřilo, a tak jsme vyrazili vylézt pár sportovních cest hned u cesty

Neděle a pondělí slibovali krásné počasí, tak jsme hned naplánovali nějaké vícedélky. V pondělí jsme namotivovaně vstali do slunečného počasí, bohužel nás ale sužoval silný nárazový vítr. Proto jsme se rozhodli pro nějakou kratší vícedélku na Stup. Hned jak jsme přišli pod stěnu a Mira začal lézt první délku, zjistili jsme, že to nepůjde. Vítr byl silnější než my. Zklamaně jsme si zabalili věci a sešli více do údolí. Miru napadlo, že bychom si mohli vylézt nějakou cestu na sluníčku ve stěně Debeli kuk (hurááá slunce), kde tolik nefoukalo. Lehké cesty byly obsazené a všichni byli sotva v půlce, moje motivace něco lézt šla dolů a převládala touha si lehnout do křoví. Mira tedy navrhl, že vylezeme aspoň kousek nějaké cesty, tak jsme vylezli 3 délky z Big Wall Speed Climbing, já teda jen dvě a tím náš lezecký den skončil, vítr se zimou zatím vedou 1:0. V pondělí jsme opět namotivovaně vstali s tím, že si vylezeme známou cestu Velbitaški. Pod stěnu jsme dorazili asi v 10:00 a zase už byla obsazená dvěma slovenskými páry, tak zase nic. Naštěstí jsme potkali český pár z našeho kempu, který nám půjčil průvodce. Chtěla jsem lézt nějakou lehkou cestu třeba Mosoraški, tam ale nalézal již zmíněný pár a před nimi už další lezl (achjo) tak Miru napadlo, že si vylezeme Klin, myslela jsem, že si dělá srandu, ale on už si dává sedák. Protože nejsem schopná vylézt 6c+, tak opět lezeme jen 5 délek, ale stejně začalo šíleně foukat a byla hrozná zima, protože jsme byli celý den ve stínu, takže máme omluvenku a můžeme slanit dolů. Při slaňování se nám seklo lano, takže si Mira zalezl 3 délku 2x. Po cestě dolů, vidíme i ostatní lezce, jak slaňují, vítr se zimou vedou 2:0.

V úterý celý den prší, jedeme do Zadaru, na prohlídku města, nakonec je tak hnusně, že si jen koupíme KFC a jedeme zpátky. Vítr se zimou vedou 3:0.

Ve středu, nám poradil jeden z místních lezců sportovní oblast Karin, kde je slunečno a nefouká. Protože již máme zimy plné zuby, vyrážíme se tam podívat. Jedná se o krásné údolí obklopené skalami s potokem uprostřed malými vodopády. Konečně jsme si zalezli trochu v teple. Vracíme to zimě 3:1.

Protože nám zbýval ještě vstup do Paklenice, vyrazili jsme ve čtvrtek zase na vícedélku. Vylezli jsme si pěknou cestu na sluníčku Kikos Bohrer a odpoledne jsme se přesunuli na sportovní cesty taky na sluníčku. Takže zima x my 3:2.

Na pátek a na sobotu jsme se rozhodli prozkoumat novou oblast Čikola, kterou nám také doporučil místní lezec. Jedná se o celkem novou oblast blízko Šibeniku ([P] 43.840923, 16.044568) ([P] 43.834417, 16.057010). Materiál vápenec, připomíná mi Chulillu ve Španělsku, ale s ostrýma chytama. Jsou tady dlouhé až 35 m sportovně zajištěné (hodně) cesty. Nejbližší sektory od parkoviště jsou na jižní straně, takže ideální lezení jaro/podzim. Kaňon je opravdu majestátní a je v bezprostřední blízkosti národního parku Krka, takže o kempy by neměla být nouze, ale my jsme spali nahoře nad kaňonem v autě. Většina cest je kolmých, nebo lehce převislých. Zaleze si zde, opravdu každý, jsou tu cesty od 5a do 7c+ a stále přibývají další. Jsou tu vybudované bezpečné přístupové chodníky, takže family friendly. Tohle místo se nám opravdu líbilo a určitě se sem chceme vrátit. Strávili jsme tu dva dny takže jsme zima x my 3:4 a my jsme vyhráli.